Vzpomínáme

Jawa Blus Izomer - Ebony

7.2.2010 - 17.1.2022

Matka našich dvou vrhů A a B, babičkou vrhu D v chovatelské stanici Mandolina a také prababičkou našeho vrhu C. Neskutečně dobře přijala každého nového člena smečky, přes křečka, dceru a poté také papillonku Cami. Něžná, milá, vždy naprosto bezkonfliktní...učitelka mnohým mladých psů - prostě moje nejvíc. Díky ní jsem objevila kouzlo pozitivního výcviku, Happy Herolky a neskutečné množství přátelství, které mi i po její náhlé smrti zůstali.. Ať je to radost z jejich potomků, nebo úžasní přátelé, kteří mě podrží za každých okolností. Rodinu kokří budu mít už na vždy a za to jsem jí neskutečně vděčná. Run free holčičko moje.

Brigitte Dajkiry - Brigitka

12.2.2004 - 15.8.2009

Brigitka byla mou první fenkou anglického kokršpaněla, kterou jsem milovala od prvního okamžiku kdy jsem ji spatřila. Bohužel však byla od 7.měsíce těžce nemocná. Přestože jsme spolu strávily pouhých pět let, nesmazatelně se mi zapsala do života. Byla neskutečně klidná a vlídná ke každému člověku i zvířeti. Milovala veškeré naše aktivity, s láskou přijala první sestřinu britskou kočku, děti i ostatní naše zvířata. Po jejím odchodu jsem dlouho zvažovala jiné plemeno, protože jsem měla obavu o zdraví dalšího pejska. Hodně jsem toho nastudovala o dědičných nemocech kokršpanělů a nakonec po týdnech brouzdání na internetu objevila chovatelské stanice, kde se zabývají především zdravím svých kokříků. Díky nim jsem nakonec narazila na chovatelskou stanici, která splnila všechny mé požadavky a přišla k nám další holčička anglického kokra - vícebarevná fenka Ebony.

Nara

2.6.2002 - 25.1.2014

americký stafordšírský teriér bez PP

Naruška byla můj první pejsek...měla jsem vždy slabost pro tato plemena a miluji je dodnes..

Pocházela z Přerova a byla mou vychovatelkou a průvodkyní ve světě psů..žily jsme spolu v Jaroslavicích, kde měla na zahradě ještě kamarádku ovčačku. Po čase jsem se musela odstěhovat a vrátit se do bytu k rodičům a protože v bytě se šesti dospělými, dvěma dětmi a křížencem špice už bylo hodně plno..rozhodli jsme se s přítelem, že zůstane u něj, kde vyrostla, měla kamarádku a taky velkou zahradu..myslím, že jsem ztrátu psa obrečela víc než ztrátu partnera :)

Naru jsem ovšem navštěvovala, netesknila, byla šťastná a když odešla její kamarádka - udělal její páneček dobrý skutek a zachránil z útulku křížence staforda Kulíka..a bylo zase veselo..Naruška omládla, občas ho pěkně zpucovala a měla zase parťáka.

Když už zestárla a nechtělo se jí hlídat u plotu, vyslala "mladého" a sama pouze klidně kontrolovala situaci z gauče :) Byla naprosto nekonfliktní, pohodová fena, vychovávala něžně každé štěně, které potkala a pomazlila každého člověka, který o to měl zájem..

S láskou jsem na ni volala Beruško, Naruško..sněžná frézo